Jak jste se dali dohromady?
Michael: Dohromady jsme se dali na podzim 2008. V té době se na internetu potkávaly dva inzeráty – Matějův a můj. Potom jsme se vzájemně zkontaktovali, společně jsme začali hledat bubeníka a zkušebnu. To trvalo asi rok.
Takže jste se vůbec neznali?
Matěj: Ne. Neznali jsme se vůbec. Před tím jsme měli všichni několik kapel v regionálních městech, ze kterých všichni pocházíme. Pak jsme přišli do Prahy na vysokou, ale muziku jsme chtěli dělat pořád. Protože jsme tady nikoho moc neznali, hledali jsme přes inzeráty. Chvilku to trvalo. Vznik kapely datujeme na podzim 2009. První koncert jsme odehráli 24. února v roce 2010.
Jak jste vymýšleli název kapely?
Matěj: Měli jsme spoustu variant, ale potom Michael narazil na desku Beggars Banquet od Rolling Stones a já jsem zase poslouchal Bloc Party, kteří mají písničku Banquet, to spojení se nám líbilo. „A“ na začátek jsme dali jako takový bič na nás a motivaci, protože v angličtině je to známka něčeho dobrýho, tak abychom na sobě pořád makali (smích). A hlavně „banquet“ je mezinárodní slovo. To jsme chtěli. Protože se často stává, že přijede hrát do ciziny a ten název kapely tam má úplně jinej význam a ne vždycky musí bejt dobrej.
Michael: Od začátku jsme chtěli hrát v zahraničí, ale protože zatím hrajeme hlavně v Česku, chtěli jsme, aby název byl dobře zapamatovatelnej i pro Čechy.
Zatím hrajete převážně v Čechách, Polsku a na Slovensku. Takže se vám světové koncertní haly zatím moc dobýt nepodařilo…
Matěj: Zatím moc ne, ale ty ambice stále máme. Nějaké nabídky na koncerty v zahraničí byly, ale nějak to nikdy nedopadlo. Teď něco rozjednaného máme, ale raději o tom nebudu moc mluvit, abych to nezakřikl.
Proč zpíváte anglicky?
Matěj: To v podstatě vyplynulo hned na začátku. Chtěli jsme hrát v cizině. Hlavně ke stylu hudby, který hrajeme, se angličtina hodí víc. Je ale těžké s ní v českých rádiích prorazit. 
Michael: A k našemu stylu hudby je angličtina libozvučnější.
V čem jste jiní než české anglicky zpívající kapely?
Matěj: Možná v tvrdohlavosti a přístupu. Neradi děláme ústupky, což se nám občas negativně vrací, ale pořád máme svojí hlavu. Rozhodně nejsme ve fázi, kdy budeme dělat zásadní kompromisy. Pořád chceme hrát tak, aby nás to hlavně bavilo.
Michael: Pořád se snažíme profilovat svůj vlastní styl, abychom někoho nekopírovali.
Kopírování se asi nemusíte bát, protože máte svůj vlastní hudební styl. Co je Futu-Roll?
Michael: Je to mix všeho, co máme rádi a co rádi posloucháme. Vyrůstali jsme na klasických rockových kapelách 60. a 70. let a potom jsme se dostali k undergroundu 80. let i k současným žánrům. To vše se ve futu-rollu promítá, z každého stylu si bereme něco.
Matěj: Futu-roll se vyvíjí pořád s námi, což nám dává velkou svobodu. Ze začátku to byl mix retra, teď se to vykrystalizovalo k míchání hudby z 80. a 90. let. A za rok možná zase budeme znít trochu jinak.
Byli jste první, kdo udělal on-line akustický koncert…
Matěj: Ano, bylo to v obýváku v bytě na Proseku v létě 2010. Tenkrát jsme nejeli na žádné festivaly, tak jsme léto trávili v Praze a nevěděli, kde hrát. První nápad byl udělat koncert někde venku, ale bylo nám líto ochudit naše mimopražské fanoušky. Tak vznikl nápad on-line koncertu.
Michael: Potom jsme koncert ještě jednou zopakovali. Máme na to dobré ohlasy, ale dodnes nevíme, co tomu říkali sousedi. (smích)
Co všechno je třeba udělat, než začnete hrát koncert on-line?
Matěj: Naučit se hrát písničky akusticky. Potom je to ta technická stránka, měli jsme nějakou starou kameru a neměli ani ladičku. Musí se vyladit zvuk i obraz. Celé je to akce na několik dní.
Kdyby se teď čtenáři chtěli podívat, jak on-line koncert vypadá, uvidí ho někde?
Matěj: Na stránkách www.youtube.com/abanquet jsou záznamy dvou písniček. Celý koncert tam není, protože během hraní komunikujeme s fanoušky prostřednictvím sociálních sítí, takže pro člověka, který se na to dívá s odstupem času, tam potom vznikne spousta hluchých míst.
V dubnu tohoto roku jste vydali debutovou desku. Jak dlouho trvá, než deska vyjde?
Michael: Zhruba třičtvrtě roku. Kontaktoval nás náš producent Boris Carloff, který se v Chicagu seznámil se Stevem Albinim (pozn. red. spolupracoval na albech Nirvany či Pixies) a domluvil, že u něj můžeme nahrávat.
Matěj: Vybírali jsme asi z 20 písniček, na albu jich nakonec skončilo 11. 
Všechny jste ale v Chicagu nenahrávali…
Matěj: Tam jsme nahráli asi půlku. Důvod je v podstatě prozaickej – neměli jsme tolik peněz, abychom tam mohli nahrát všechno. To pro kapelu našeho typu není finančně možný. Ta příležitost pro nás byla ale tak veliká, že jsme byli rádi, že se Stevem můžeme nahrát alespoň část desky.
Předpokládám, že posluchač ale nepozná, které skladby jste nahrávali v Česku a které v Americe?
Michael: Neměl by. Chtěli jsme, aby deska měla jednotnej zvuk. Takže jsme se během nahrávání v Česku snažili do desky aplikovat to, co jsme se naučili v Americe.
Od hraní teď trochu „uteču“ a zeptám se na vaše společné bydlení…
Matěj: Je to v podstatě rodinný byt. Bydlela tu babička, potom teta a teď já. Jezdil jsem na Prosek od malička, mám to tady rád. S klukama tady společně bydlíme asi rok.  
Michael: Je to i taková zkouška, jestli spolu přežijem.
Jak jdou dohromady tři chlapi a domácí práce?
Matěj: Nějaké pokusy o řád tu byly, většinou ale ztroskotaly. Rozhodně nejsme ale lidi, kteří chtějí žít v bordelu, vždycky se domluvíme.

Otázky čtenářů:

Niki: Na jakých festivalech budete letos hrát?Michael: Z tech větších jsou to Rock For People, Colours of Ostrava, Open Air, Rock for Churchill a na Slovensku Grape Festival. Všechna vystoupení nejdete na našich internetových stránkách www.a-banquet.com.David: Máte představu, kdy byste chtěli vydat další desku?Matěj: Zatím o tom moc neuvažujeme. Teď chceme hlavně koncertovat. Poslední klubovou akci máme 30. června v Praze v klubu v Chapeau Rouge. V létě nás konečně čekají větší festivaly. Hrát budeme v Česku a na Slovensku.

Profil kapely

Skupina A Banquet se dala dohromady na podzim roku 2009. Po několika, kritikou i fanoušky vřele přijatých singlech a EP, vydala kapela letos v dubnu své debutové album Breath, které nahrávala z části v Chicagu a z části v Praze. Na desce se producentsky podíleli Steve Albini (Nirvana, Pixies) a Boris Carloff (Kryštof, Sunshine). První singl z alba - Far Away – nyní boduje v největších českých hitparádách (T-Music Chart, Óčko, MTV, Medúza). Skupina se stala v období 2010-2012 Objevem roku na serverech IndieMusic.cz a Bandzone.cz, byla nominována na Objev roku v anketě Žebřík a deník MF Dnes ji vyhlásil jako největší očekávání letošního roku.

Koho se můžete ptát příště?

Do zářijového vydání měsíčníku Naše Praha 9 chystáme rozhovor s kickboxerem Onřejem Spejblem Hutníkem. Pokud se ho chcete na něco zeptat, zasílejte své dotazy do 1. srpna na e-mailovou adresu: petra.durcikova@ceskydomov.cz. Zeptáme se za vás!