Milan Drobný: Do Prahy 9 chodím na pivo a na tenis

V Praze jste se narodil, žil jste tady celý život?

Ano. Žil jsem na Vinohradech, pak na Žižkově, v Kobylisích, potom jsem se přestěhoval zpět na Vinohrady a teď jsem už 16 let obyvatel Prahy - východ.

Kdybyste měl porovnat bydlení v centru Prahy a na jejím okraji...

Uvítal jsem možnost bydlet v domku mimo centrum. Hlavní výhodou je to, že jsem v podstatě v Praze a na venkově zároveň. Za pět minut jsem na Černém Mostě a odsud už je centrum kousek. Ale záleží na člověku. Mám například kamaráda, který bydlí celý život na Vinohradech a nikdy by nešel bydlet jinam.

Prahu 9 máte od nynějšího domu opravdu kousek, máte i tam nějaké místo, kam rád chodíte?

Rád chodím do hospůdky u fotbalového hřiště na Černém Mostě na pivo nebo na střik. Vedle hřiště jsou tenisové kurty, kam rád chodím hrát. Potom se sem chodíme dívat i na místní fotbal a kolikrát je to lepší fotbal než v první lize. Je to taková moje sportovní lokalita.

Přejděme teď k vaší pěvecké kariéře. Ta začala 1962 v soutěži Hledáme nové talenty, kdo vás tehdy přihlásil?

Já už si to upřímně moc nepamatuju, ale myslím, že mě tam nacpali kamarádi. Velký podíl na mé kariéře má taky Karel Gott, který mě vlastně do zpívání uvrtal. S ním jsem se potom ocitl v Semaforu, on byl ale starší, měl za sebou učňák a měl modrou knížku, já ale musel na vojnu a tím se všecko zdrželo.

Zmínil jste Karla Gotta. Do Semaforu jste společně odešli z kavárny Vltava...

Ano. On tehdy řekl, že beze mě do Semaforu nepůjde.

Prý jste šli do Semaforu jako náhrada za Waldemara Matušku a Karla Štědrého?

Matuška a Štědrý odešli do Rokoka a Suchý se Šlitrem hledali hvězdu. Tou už Karel Gott byl, viděli nás spolu zpívat ve Vltavě a tak nás vzali oba. Samozřejmě se ale soustředili na Karla, tak jsem dostával písničky, které nebyly úplně moje parketa. Až teprve po vojně pro mě napsali vlastní hity jako Píseň pro kočku a Kytky se smály.

Ze Semaforu jste v roce 1969 odešel, proč?

Zemřel Jirka Šlitr a Jiří Grossmann, což byli lidi, kteří na mě hodně hudebně i lidsky působili. S pauzou jsem tam byl šest let a po jejich smrti začal Semafor mířit jinam a já chtěl zpívat, a proto jsem odešel a založil vlastní kapelu.

Od té doby jste nazpíval spoustu hitů, kdybyste měl říct ten nejoblíbenější...

Člověk musí být vděčný. Například zmíněná Písnička pro kočku, tu zpívat musím, protože to lidi chtějí, ale kolikrát už mi to leze na nervy (smích). I rádia spíš vysílají moje starší věci. Mají pro to velmi vtipné vysvětlení: „Na nové věci máme mladé", což je logické, protože oni staré věci nemají. Ale i já hraju na svých koncertech starší věci. Samozřejmě mám některé své písničky, před kterýma mám pokoru a rád je zpívám, to je třeba Ztrácím svou lásku, což je jeden z posledních textů, které napsal Jiří Grossmann.

Kromě toho, že zpíváte, skládáte i hudbu...

Napsal jsem spoustu písní, o kterých lidi ani nevědí, že jsem jejich autorem já. Psal jsem třeba pro Karla Gotta, Naďu Urbánkovou, Waldemara Matušku, Hanku Zagorovou, Evu Pilarovou  a samozřejmě pro sebe. Teď nejnovější věc je Na jednom polštáři pod jednou dekou, což je písnička z nového CD.

O vás se ví, že hodně sportujete, jaké děláte sporty?

Kolo, lyže, hokej, tenis. Hokej jsem hrál do 17 let v dorostenecké lize, než jsem začal zpívat.

Brusle ale neobouváte jen kvůli hokeji...

Míříte určitě k Popelce. To obutí bruslí je jen obrazné, protože jediný, kdo v muzikálu z herců bruslí jsou královny Dana Morávková, Leona Machálková a Hana Buštíková. Mě diváci bruslit neuvidí, i když jsem to nabízel, ale já jako král nemám ani pro bruslení moc prostor.

Je to klasická Popelka nebo jsou v ději nějaké změny? 

Je to klasická Popelka, nechybí macecha, přebírání hrachu za pomoci holubů, princ a samozřejmě happy end. V muzikálu je i labutí princezna, která slétne s překrásným kočárem z nebes, spousta krasobruslařů ze sedmi zemí, víly i akrobaté. Fantastická výprava i kostýmy.

Otázky čtenářů

Máte doma kočky, když jste pro ně složil písničku?

Moje partnerka má doma kočky, ale nebydlíme spolu. Ne že bych kočky neměl rád, ale jsem spíš pejskař.

Při natáčení pořadu o vaření Uvař, co umíš, poznej, co piješ! se vám prý stal úraz?

To nebyl úraz, to byl obrmalér. Natáčelo se v místnosti, kde byla uprostřed taková velká skleněná stěna, která nebyla označená, za kterou normálně pracovali lidi. Já jsem točil v jedné polovině, a když jsem dotočil, řekli mi, abych přešel do té druhé části, kde budeme pokračovat. Já jsem se rozběhl, viděl jsem, jak ty lidi za stěnou strnuli a pak už byla jen rána. Přerazil jsem si nos, dali mě dohromady a točili jsme dál. Dnes už je to označené.

Napsal jste kuchařku, jak jste se k vaření dostal?

Já jako druhou školu, vedle konzervatoře, udělal hotelovku, ale to už v pozdním věku, když jsem se rozvedl. Bylo to takové studium z nouze, abych po rozpadu manželství přišel na jiné myšlenky. Ale k vaření jsem tíhnul vždycky, proto jsem napsal kuchařku, která se jmenuje Málo z kapsy, hodně do žaludku a je to taková kuchařka pro chlapy, který zůstali třeba sami na víkend nebo na život. Všechna jídla jsem vytvořil a ochutnal a můžu říct, že se nikdo neotrávil (smích).  

Profil

Milan Drobný se narodil 8. prosince 1944 v Praze. Jeho kariéra odstartovala v soutěži Hledáme nové talenty písničkou od Gilberta Bécauda - V ten den, kdy se vrátil déšť. I když nic nevyhrál, Karel Krautgartner mu nabídl účinkování ve svém orchestru. Později, když zpíval v kavárně Vltava, se setkal s Karlem Gottem. A právě s Karlem Gottem začali hrát v divadle Semafor, kde Drobný účinkoval do roku 1969. Potom založil vlastní kapelu, se kterou vystupuje dodnes.