V Praze jste se narodil, žil jste tady celý život?
Ano. Žil jsem na Vinohradech, pak
na Žižkově, v Kobylisích, potom jsem se přestěhoval zpět na Vinohrady a
teď jsem už 16 let obyvatel Prahy - východ.
Kdybyste měl porovnat bydlení v centru Prahy a na jejím okraji...
Uvítal jsem možnost bydlet
v domku mimo centrum. Hlavní výhodou je to, že jsem v podstatě
v Praze a na venkově zároveň. Za pět minut jsem na Černém Mostě a odsud už
je centrum kousek. Ale záleží na člověku. Mám například kamaráda, který bydlí
celý život na Vinohradech a nikdy by nešel bydlet jinam.
Prahu 9 máte od nynějšího domu opravdu kousek, máte i tam nějaké místo,
kam rád chodíte?
Rád chodím do hospůdky u
fotbalového hřiště na Černém Mostě na pivo nebo na střik. Vedle hřiště jsou
tenisové kurty, kam rád chodím hrát. Potom se sem chodíme dívat i na místní
fotbal a kolikrát je to lepší fotbal než v první lize. Je to taková moje
sportovní lokalita.
Přejděme teď k vaší pěvecké kariéře. Ta začala 1962 v soutěži
Hledáme nové talenty, kdo vás tehdy přihlásil?
Já už si to upřímně moc
nepamatuju, ale myslím, že mě tam nacpali kamarádi. Velký podíl na mé kariéře
má taky Karel Gott, který mě vlastně do zpívání uvrtal. S ním jsem se
potom ocitl v Semaforu, on byl ale starší, měl za sebou učňák a měl modrou
knížku, já ale musel na vojnu a tím se všecko zdrželo.
Zmínil jste Karla Gotta. Do Semaforu jste společně odešli
z kavárny Vltava...
Ano. On tehdy řekl, že beze mě do
Semaforu nepůjde.
Prý jste šli do Semaforu jako náhrada za Waldemara Matušku a Karla
Štědrého?
Matuška a Štědrý odešli do Rokoka
a Suchý se Šlitrem hledali hvězdu. Tou už Karel Gott byl, viděli nás spolu
zpívat ve Vltavě a tak nás vzali oba. Samozřejmě se ale soustředili na Karla,
tak jsem dostával písničky, které nebyly úplně moje parketa. Až teprve po vojně
pro mě napsali vlastní hity jako Píseň pro kočku a Kytky se smály.
Ze Semaforu jste v roce 1969 odešel, proč?
Zemřel Jirka Šlitr a Jiří
Grossmann, což byli lidi, kteří na mě hodně hudebně i lidsky působili.
S pauzou jsem tam byl šest let a po jejich smrti začal Semafor mířit jinam
a já chtěl zpívat, a proto jsem odešel a založil vlastní kapelu.
Od té doby jste nazpíval spoustu hitů, kdybyste měl říct ten
nejoblíbenější...
Člověk musí být vděčný. Například
zmíněná Písnička pro kočku, tu zpívat musím, protože to lidi chtějí, ale
kolikrát už mi to leze na nervy (smích). I rádia spíš vysílají moje starší
věci. Mají pro to velmi vtipné vysvětlení: „Na nové věci máme mladé", což je
logické, protože oni staré věci nemají. Ale i já hraju na svých koncertech
starší věci. Samozřejmě mám některé své písničky, před kterýma mám pokoru a rád
je zpívám, to je třeba Ztrácím svou lásku, což je jeden z posledních
textů, které napsal Jiří Grossmann.
Kromě toho, že zpíváte, skládáte i hudbu...
Napsal jsem spoustu písní, o
kterých lidi ani nevědí, že jsem jejich autorem já. Psal jsem třeba pro Karla
Gotta, Naďu Urbánkovou, Waldemara Matušku, Hanku Zagorovou, Evu Pilarovou a samozřejmě pro sebe. Teď nejnovější věc je
Na jednom polštáři pod jednou dekou, což je písnička z nového CD.
O vás se ví, že hodně sportujete, jaké děláte sporty?
Kolo, lyže, hokej, tenis. Hokej
jsem hrál do 17 let v dorostenecké lize, než jsem začal zpívat.
Brusle ale neobouváte jen kvůli hokeji...
Míříte určitě k Popelce. To
obutí bruslí je jen obrazné, protože jediný, kdo v muzikálu z herců
bruslí jsou královny Dana Morávková, Leona Machálková a Hana Buštíková. Mě
diváci bruslit neuvidí, i když jsem to nabízel, ale já jako král nemám ani pro
bruslení moc prostor.
Je to klasická Popelka nebo jsou v ději nějaké změny?
Je to klasická Popelka, nechybí macecha, přebírání hrachu za
pomoci holubů, princ a samozřejmě happy end. V muzikálu je i labutí
princezna, která slétne s překrásným kočárem z nebes, spousta krasobruslařů ze
sedmi zemí, víly i akrobaté. Fantastická výprava i kostýmy.
Otázky čtenářů
Máte doma kočky, když jste pro ně složil písničku?
Moje partnerka má doma kočky, ale
nebydlíme spolu. Ne že bych kočky neměl rád, ale jsem spíš pejskař.
Při natáčení pořadu o vaření Uvař, co umíš, poznej, co piješ! se vám
prý stal úraz?
To nebyl úraz, to byl obrmalér.
Natáčelo se v místnosti, kde byla uprostřed taková velká skleněná stěna, která
nebyla označená, za kterou normálně pracovali lidi. Já jsem točil v jedné
polovině, a když jsem dotočil, řekli mi, abych přešel do té druhé části, kde
budeme pokračovat. Já jsem se rozběhl, viděl jsem, jak ty lidi za stěnou
strnuli a pak už byla jen rána. Přerazil jsem si nos, dali mě dohromady a
točili jsme dál. Dnes už je to označené.
Napsal jste kuchařku, jak jste se k vaření dostal?
Já jako druhou školu, vedle
konzervatoře, udělal hotelovku, ale to už v pozdním věku, když jsem se
rozvedl. Bylo to takové studium z nouze, abych po rozpadu manželství
přišel na jiné myšlenky. Ale k vaření jsem tíhnul vždycky, proto jsem
napsal kuchařku, která se jmenuje Málo z kapsy, hodně do žaludku a je to
taková kuchařka pro chlapy, který zůstali třeba sami na víkend nebo na život.
Všechna jídla jsem vytvořil a ochutnal a můžu říct, že se nikdo neotrávil
(smích).
Profil
Milan Drobný se narodil 8.
prosince 1944 v Praze. Jeho kariéra odstartovala v soutěži Hledáme nové
talenty písničkou od Gilberta Bécauda - V ten den, kdy se vrátil déšť. I když
nic nevyhrál, Karel Krautgartner mu nabídl účinkování ve svém orchestru.
Později, když zpíval v kavárně Vltava, se setkal s Karlem Gottem. A právě s
Karlem Gottem začali hrát v divadle Semafor, kde Drobný účinkoval do roku 1969.
Potom založil vlastní kapelu, se kterou vystupuje dodnes.