Narodil jste se v Jihlavě, kdy jste se dostal do Prahy?
Do Prahy jsem jezdil už jako
dítě. Měl jsem v Libni dědečka a za ním jsem jezdil často a rád. Potom
jsem v roce 1989 nastoupil na DAMU a v Praze chvíli zůstal.
Na DAMU jste se dostal
až na podruhé, co se pokazilo?
To je pravda. Je tam spousta faktorů, které člověk nemůže žádným
způsobem ovlivnit. Tehdy se mi doneslo, že v tom ročníku, kam jsem se
hlásil, byli typově podobní kluci a já jsem byl v té době ještě hodně
dětskej. Tak mě vzali až na podruhý, ale vzali!
Potom jste
z Prahy odešel?
Ve čtvrtém ročníku na DAMU jsem se dozvěděl, že divadlo Josefa
Kajetána Tyla v Plzni shání nějakého kluka, tak jsem jim napsal, pozval je na
představení do Disku, v únoru jsem podepsal smlouvu a v září jsem
nastoupil. V Praze jsem zůstat nechtěl. Protože se podle mě na oblastním
divadle člověk naučí víc.
Ale vracíte se sem pořád...
Ano. Hostuji v Divadle pod Palmovkou, kde hraju ve třech
hrách. A taky v Praze dělám dabing.
Předpokládám, že
autobusem sem nejezdíte.
To ne, jezdím autem. A musím říct, že pražští řidiči mě dokážou
spolehlivě naštvat. Zrovna dneska jsem jel za pánem, který vůbec nepoužíval
blinkry. Hezky jsem si zanadával (smích).
Kromě divadla vás
diváci vídají nebo slýchávají i v televizi. A vypadá to, že vás okouzlilo nemocniční
prostředí. Dabujete Dr. House, Dr. Ludského a hrajete v Ordinaci
v růžové zahradě...
Odjakživa mají herci blízko k doktorům. Ani nevím proč,
možná náročností té práce. Vždycky to tak bylo, herci kamarádili
s doktorama a naopak. To, že hraju a dabuju doktory je náhoda, prostě se
to stalo. Ordinaci jsem dvakrát nebo třikrát z časových důvodů odmítl, ale
nakonec jsem tam stejně skončil.
A radí vám vaši
přátelé lékaři?
Ne to ne. Ale někdy komentují věci, které hrajeme. Spousta
z nich je nereálných a jsou točené s nadsázkou. Na druhou stranu je
doktorské prostředí strašně vděčný. Proto se točí tolik seriálů s touhle
tematikou. Ať je to Nemocnice, Ordinace i ta blbá Stefanie...
Je něco, co vás
v rámci hraní nebaví?
To se nedá takhle říct. Je to strašně individuální. Třeba při
učení textů, něco vám do hlavy leze samo a něco se drtíte celé dny. Určitě nerad
překřikuju v divadle děti, které to vystoupení nebaví. A taky mi vadí
lidi, z 98 procent dospělí, kteří mobily v divadle prostě nevypnou.
Máte dvě ceny
Františka Filipovského za dabing. Jak jste se k němu vlastně dostal?
Náhodou. Úplně první film jsem daboval ještě na škole v Praze,
to byla fakt čurda. Byl to voják, který vyběhl z buše a hned dostal kulku,
tam jsem měl jednu větu (smích). Pak jsem daboval až v Plzni, kde se to
docela rozjelo, a začali jsme dělat nějaký věci pro Primu, pak mě natáhli
zpátky do Prahy.
Kdo je vaším vzorem,
ať už v dabingu nebo v herecké branži?
Těch je hrozně moc. Mě bavěj takový ty dobrý hráči, jako byl
třeba Boris Rösner. Prostě chlapi, kteří maj něco odžitýho a je to z nich
na jevišti cejtit. Musím říct, že mě vždycky víc bavili herci, který jsem viděl
na divadle, než ti televizní a filmoví. Vysloveně ale vzor nemám a nikdy jsem
neměl, stejně jako nemám žádnou vysněnou roli. Co přijde, přijde, co nepřijde...
Život je takovej.
Hrajete
v divadle, v seriálu a také dabujete. Jak vypadá váš pracovní den?
Strašně. Před zkouškou ještě natočím v Plzni nějaké reklamy,
po zkoušce jedu do Prahy, kde dabuju, skočím do auta a jedu zpátky na
představení do Plzně a když to je dobrej den, tak si po představení jdu zahrát
hokej, abych ze sebe všechno vymlátil.
Jaké jsou vaše
koníčky?
Hokej a fotbal. I když fotbal teď málo, protože na ten nemám čas
a navíc se mně u něj vždycky něco stane. Poslední dobou ještě hrajeme
s kamarády squash. Sport je výbornej relax.
Otázky od čtenářů:
Chtěl byste, aby vás
léčil nebo spíše diagnostikoval doktor House?
Určitě. Vzhledem k tomu, že mám pocit, že máme podobný
humor a přístup k životu, bylo by určitě zajímavý se s ním potkat.
Jak budete trávit
letos štědrý den?
Ještě vůbec nevím, kde budu. Týden před Vánocema mám jediný
volno, to pojedu s přítelkyní na hory. Pak asi pojedeme k ní na Moravu
do Karlovic.
Musel jste kvůli svému
pracovnímu vytížení odmítnout některé zajímavé role?
Odmítnout asi ani ne. Zkoušel jsem to jednou v divadle a to
se mi nepovedlo. Ukecali mě.
Profil
Martin Stránský
Narodil se 11. února 1970 v
Jihlavě. Navštěvoval gymnázium v Telči a poté vystudoval DAMU. Tu dokončil
v roce 1993 a hned zamířil do Plzně do Divadla Josefa Kajetána Tyla. Hostoval v
Národním divadle v Brně, na Letních shakespearovských slavnostech na Pražském
hradě a v současnosti hostuje v pražském Divadle Pod Palmovkou. Zahrál si
ve filmech Pravidla lži, Nikdo neměl diabetes, Habermannův mlýn nebo v
pohádkách Anička s lískovými oříšky a Peklo s princeznou. Objevil se v
seriálech Ulice, Kriminálka Anděl, Místo nahoře, Pojišťovna štěstí, Agentura
Puzzle nebo v současné době Ordinaci v růžové zahradě 2. Intenzivně se také
věnuje dabingu, a to už od roku 1994. Jeho hlas můžete znát například díky
postavě MacGyvera, Steva Irwina z Lovce krokodýlů, Erica Danea z Chirurgů,
Davida Boreanaze ze Sběratelů kostí. Za Dr. House ze stejnojmenného seriálu byl
v roce 2008 nominován na Cenu Františka Filipovského a letos získal dokonce
hned dvě tato ocenění, a to v hlavní mužské dabingové roli za Dr. House a za
tentýž seriál i cenu diváků. Pokud zrovna nepracuje, rád si zahraje počítačovou
hru, přečte pěknou knížku, nejlépe detektivku, nebo vyrazí na motorce po
českých luzích a hájích. Ze sportů se věnuje například squashi nebo hokeji.