Martin Stránský hraje Pod Palmovkou a pražští řidiči ho rozčilují

Narodil jste se v Jihlavě, kdy jste se dostal do Prahy?

Do Prahy jsem jezdil už jako dítě. Měl jsem v Libni dědečka a za ním jsem jezdil často a rád. Potom jsem v roce 1989 nastoupil na DAMU a v Praze chvíli zůstal.

Na DAMU jste se dostal až na podruhé, co se pokazilo?

To je pravda. Je tam spousta faktorů, které člověk nemůže žádným způsobem ovlivnit. Tehdy se mi doneslo, že v tom ročníku, kam jsem se hlásil, byli typově podobní kluci a já jsem byl v té době ještě hodně dětskej. Tak mě vzali až na podruhý, ale vzali!

Potom jste z Prahy odešel?

Ve čtvrtém ročníku na DAMU jsem se dozvěděl, že divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni shání nějakého kluka, tak jsem jim napsal, pozval je na představení do Disku, v únoru jsem podepsal smlouvu a v září jsem nastoupil. V Praze jsem zůstat nechtěl. Protože se podle mě na oblastním divadle člověk naučí víc.

Ale vracíte se sem pořád...

Ano. Hostuji v Divadle pod Palmovkou, kde hraju ve třech hrách. A taky v Praze dělám dabing.

Předpokládám, že autobusem sem nejezdíte.

To ne, jezdím autem. A musím říct, že pražští řidiči mě dokážou spolehlivě naštvat. Zrovna dneska jsem jel za pánem, který vůbec nepoužíval blinkry. Hezky jsem si zanadával (smích).

Kromě divadla vás diváci vídají nebo slýchávají i v televizi. A vypadá to, že vás okouzlilo nemocniční prostředí. Dabujete Dr. House, Dr. Ludského a hrajete v Ordinaci v růžové zahradě...

Odjakživa mají herci blízko k doktorům. Ani nevím proč, možná náročností té práce. Vždycky to tak bylo, herci kamarádili s doktorama a naopak. To, že hraju a dabuju doktory je náhoda, prostě se to stalo. Ordinaci jsem dvakrát nebo třikrát z časových důvodů odmítl, ale nakonec jsem tam stejně skončil.

A radí vám vaši přátelé lékaři?

Ne to ne. Ale někdy komentují věci, které hrajeme. Spousta z nich je nereálných a jsou točené s nadsázkou. Na druhou stranu je doktorské prostředí strašně vděčný. Proto se točí tolik seriálů s touhle tematikou. Ať je to Nemocnice, Ordinace i ta blbá Stefanie...    

Je něco, co vás v rámci hraní nebaví?

To se nedá takhle říct. Je to strašně individuální. Třeba při učení textů, něco vám do hlavy leze samo a něco se drtíte celé dny. Určitě nerad překřikuju v divadle děti, které to vystoupení nebaví. A taky mi vadí lidi, z 98 procent dospělí, kteří mobily v divadle prostě nevypnou.

Máte dvě ceny Františka Filipovského za dabing. Jak jste se k němu vlastně dostal?

Náhodou. Úplně první film jsem daboval ještě na škole v Praze, to byla fakt čurda. Byl to voják, který vyběhl z buše a hned dostal kulku, tam jsem měl jednu větu (smích). Pak jsem daboval až v Plzni, kde se to docela rozjelo, a začali jsme dělat nějaký věci pro Primu, pak mě natáhli zpátky do Prahy. 

Kdo je vaším vzorem, ať už v dabingu nebo v herecké branži?

Těch je hrozně moc. Mě bavěj takový ty dobrý hráči, jako byl třeba Boris Rösner. Prostě chlapi, kteří maj něco odžitýho a je to z nich na jevišti cejtit. Musím říct, že mě vždycky víc bavili herci, který jsem viděl na divadle, než ti televizní a filmoví. Vysloveně ale vzor nemám a nikdy jsem neměl, stejně jako nemám žádnou vysněnou roli. Co přijde, přijde, co nepřijde... Život je takovej.

Hrajete v divadle, v seriálu a také dabujete. Jak vypadá váš pracovní den?

Strašně. Před zkouškou ještě natočím v Plzni nějaké reklamy, po zkoušce jedu do Prahy, kde dabuju, skočím do auta a jedu zpátky na představení do Plzně a když to je dobrej den, tak si po představení jdu zahrát hokej, abych ze sebe všechno vymlátil.

Jaké jsou vaše koníčky?

Hokej a fotbal. I když fotbal teď málo, protože na ten nemám čas a navíc se mně u něj vždycky něco stane. Poslední dobou ještě hrajeme s kamarády squash. Sport je výbornej relax.

Otázky od čtenářů:

Chtěl byste, aby vás léčil nebo spíše diagnostikoval doktor House?

Určitě. Vzhledem k tomu, že mám pocit, že máme podobný humor a přístup k životu, bylo by určitě zajímavý se s ním potkat.

Jak budete trávit letos štědrý den?

Ještě vůbec nevím, kde budu. Týden před Vánocema mám jediný volno, to pojedu s přítelkyní na hory. Pak asi pojedeme k ní na Moravu do Karlovic.

Musel jste kvůli svému pracovnímu vytížení odmítnout některé zajímavé role?

Odmítnout asi ani ne. Zkoušel jsem to jednou v divadle a to se mi nepovedlo. Ukecali mě.

Profil

Martin Stránský

Narodil se 11. února 1970 v Jihlavě. Navštěvoval gymnázium v Telči a poté vystudoval DAMU. Tu dokončil v roce 1993 a hned zamířil do Plzně do Divadla Josefa Kajetána Tyla. Hostoval v Národním divadle v Brně, na Letních shakespearovských slavnostech na Pražském hradě a v současnosti hostuje v pražském Divadle Pod Palmovkou. Zahrál si ve filmech Pravidla lži, Nikdo neměl diabetes, Habermannův mlýn nebo v pohádkách Anička s lískovými oříšky a Peklo s princeznou. Objevil se v seriálech Ulice, Kriminálka Anděl, Místo nahoře, Pojišťovna štěstí, Agentura Puzzle nebo v současné době Ordinaci v růžové zahradě 2. Intenzivně se také věnuje dabingu, a to už od roku 1994. Jeho hlas můžete znát například díky postavě MacGyvera, Steva Irwina z Lovce krokodýlů, Erica Danea z Chirurgů, Davida Boreanaze ze Sběratelů kostí. Za Dr. House ze stejnojmenného seriálu byl v roce 2008 nominován na Cenu Františka Filipovského a letos získal dokonce hned dvě tato ocenění, a to v hlavní mužské dabingové roli za Dr. House a za tentýž seriál i cenu diváků. Pokud zrovna nepracuje, rád si zahraje počítačovou hru, přečte pěknou knížku, nejlépe detektivku, nebo vyrazí na motorce po českých luzích a hájích. Ze sportů se věnuje například squashi nebo hokeji.