Jaké byly začátky společnosti Domanský?
S kolegou jsme si pronajali budovu bývalého trabantservisu v Kyjích. Tehdy to byla úplně holá budova, museli jsme všechno vybavit, takže jsme začínali skutečně od nuly. Na začátku jsme se zaměřovali na vozy Škoda a Volkswagen. Dělali jsme zázemí společnosti Škofin a jak rostla ona, museli jsme růst i my.
V existenci firem bývají různé zlomy. Který byl nejdůležitější u Domanských?
Určitě zaměstnání pana Richarda Dolejše, který mi dodnes dělá ředitele. Je to velký odborník a dříč. Vymysleli jsme společně novou koncepci a nový směr. K provozovně v Kyjích jsme přistavěli nový autosalon. Chtěli jsme prodávat nová vozidla. Vzali jsme to trochu z druhého konce. Většina lidí si nejdříve uzavře smlouvu s nějakým importerem, udělá koncepci a pak teprve postaví novou budovu. My jsme nejdřív postavili autosalon a pak jsme teprve začali přemýšlet, co tam budeme prodávat. Na tu dobu moc rád vzpomínám.
Podle čeho jste se rozhodoval, jaké značky aut budete prodávat?
Bylo to těžké, těch možností bylo několik. Nakonec jsme se rozhodli vyrazit do Paříže na autosalon. Tenkrát se uváděl na trh Peugeot 206, a když jsem to auto uviděl, zamiloval jsem se. Tam padlo rozhodnutí, že budeme prodávat Peugeoty.
Začít podnikat v tomto oboru ale asi není jednoduché. Nestačí jen ukázat na značku a říct si: „tyhle auta budu prodávat“…
To máte pravdu. Po návratu z Francie do Prahy jsme s kolegou šli k zástupcům značky a řekli jim, že chceme prodávat Peugeoty. Ti na nás samozřejmě koukali, jako když jsme spadli z višně, protože takhle to nefunguje. Nakonec se zástupci značky přišli podívat do provozovny a prohlásili něco jako, že v tomhle „mekáči“ se jejich auta prodávat nikdy nebudou.
A jak jste je nakonec přemluvili?
Nebylo to jednoduché. Na začátek nám dali podmínku, že budeme prodávat pod jinou samostatnou koncesí. Museli jsme prodávat pod Autospolem. Ale díky tomu, že jsem měl v životě kliku na iniciativní lid tak během jednoho roku se povedlo, že jsme prodávali víc vozidel než náš koncesionář. Díky tomu jsme dostali od importéra nabídku, postavit autosalon na Praze 5, a za to že dostaneme samostatnou koncesi. Do roka vyrostla provozovna v Praze 5 a od té doby máme samostatnou koncesi.
Začínal jste s Peugeoty, prodáváte ale už víc značek, jak je to možné?
Před časem přišla bloková výjimka Evropské unie, která umožnila koncesionáři prodávat víc značek. To byla velká příležitost. Postavili jsme provozovnu ve Zdibech, kde jsme prodávali čtyři značky.
V současnosti se specializujete na Peugeot, Hyundai a Citroën. Na vašich internetových stránkách jsem jich ale viděla víc…
Prodáváme auta Peugeot, Hyundai a Citroën. Zároveň také děláme servis na vozech Škoda a Mitsubishi.
Podle čeho jste si vybíral auta, která budete prodávat?
Chtěl jsem zastupovat výrobce z Asie, Japonska a Evropy. Vytipovali jsme tedy několik značek z těchto oblastí. Vsadil jsem na značku Hyundai, která tehdy nebyla zdaleka tak populární, jako je dnes. Byla to výzva.
Možná teď trochu odbočím, ale už mě to dlouho zajímá. Vždycky se říkalo „hjundaj“ a teď se najednou říká „hjundé“, proč?
Značka Hyundai neměla moc výrazný prodej v Evropě. Dobyli Asii a Ameriku, ale Evropa byla na pozadí. Potom padlo rozhodnutí od výrobce, že Evropu získají také. Korejsky se Hyundai čte správně „hjundé“ a když představili koncepci, že chtějí být dominantní i v Evropě, její součástí bylo, aby se i v Česku název značky vyslovoval správně. Postavili u nás fabriky a jejich taková historická politika je, že v zemi, kde vyrábějí vozidla, jsou dominantní na trhu. Jejich cílem bylo trumfnout Škodovku, což tehdy znělo jako utopie, ale v posledních letech už od toho nejsou daleko.
Mají tedy Češi zájem o francouzská auta?
Češi vždycky chtěli být trošičku jiní. Když si vezmete éru škodovek, kdy na silnicích nejezdilo prakticky nic jiného, i tehdy byla snaha své auto nějak odlišit, třeba jen nálepkou. A Peugeot je oproti ostatním autům jiný, má svůj specifický rukopis, to auto na silnici poznáte. Francouzská auta jsou taková víc osobní, mají v sobě ten francouzský šarm a jsou měkčí. Mám ta auta rád.
Jací jsou majitelé Peugeotů?
Jsou trochu jiní, než majitelé ostatních značek. Prostě „pežoťáci“. Někdo má třeba Audi a potom si klidně koupí BMW, tu značku příliš neřeší. Ale mezi našimi zákazníky je spousta lidí, kteří vždycky měli a budou mít Peugeot. Takže když jsem začínal, musel jsem se strašně rychle naučit historii, zákazníci totiž mají tendenci probírat, jaké modely kdy měli a já ani nevěděl, jak ta auta vypadala.
„Spousta majitelů Peugeotů je značce věrná celý život“
Kdy značka Peugeot vůbec vznikla?
Původně to byla kovovýroba, která vyráběla i mlýnky na kávu. Firma existuje zhruba od 18. století, auta začala vyrábět až o století později. Je to taková hezká cesta od kafemlejnků k autům.
I vaše cesta je poměrně dlouhá. Společnost Domanský oslaví za dva roky 20 let na trhu… Jak ty roky hodnotíte?
Bohužel v té souvislosti stárnu i já. V podstatě jsem se dostal někam, kam jsem moc nechtěl. Vždycky jsem chtěl mít malinkou rodinnou firmu, ale v dnešní době, když se nerozvíjíte, firma zanikne. Je to taková lokomotiva, ve které musíte pořád házet pod kotel, aby jela rychleji.
Bylo nějaké období, kdy se vaše firma otřásla v základech?
Ekonomicky nikdy ne. Samozřejmě, jak se mění management dovozců, je šance, že si s někým názorově nesednete. Jsem ten, který se nebojí říct ne. Někdy to někdo neskousne, takže jsou doby, kdy se daří hůř. Je to dané tím, že nám určují prodejní cíle, za které dostáváme odměny. Máme otevřeno i o víkendu a máme delší provozní dobu. Díky těmhle nadstandardním službám, jsou naše prodeje vyšší.
Jenže vždycky, když vymyslíte, nějaký zlepšovák, který auta víc prodává, dají vám ho příští rok dovozci jako úkol a to mi vadí. Potom abyste plnila ty jejich cíle, už o víkendu prostě musíte prodávat. A je rozdíl v tom, jestli o víkendu pracovat chcete nebo musíte.
O tom, že se vám daří, svědčí i nová budova na Černém Mostě. Podle čeho jste vybíral lokalitu?
Já už jsem nechtěl nic stavět, ale pozemek, který jsme tady objevili mě tak oslovil, že jsem změnil názor. Jedna věc je nový barák, ale díky tomu, že je hodně blízko původní provozovně, musím řešit její prodejní směr. Jsem si teď trochu konkurentem.
Proč právě Černý Most?
Nedaleko bydlím a ta lokalita je mi blízká. Navíc mi bylo mi jasné, že provozovna v Kyjích nebude kapacitně v budoucnu schopna splňovat požadavky našich zákazníků. A když bych to tady nepostavil já, udělá to někdo jiný. Musel jsem být rychlejší než konkurence.
Když jsem vcházela do prodejny, všimla jsem si auta, které jsem na silnicích ještě neviděla…
To byl Peugeot RCZ, nádherný sportovní vůz po faceliftu. V prodeji bude v Česku od května. Stát by měl kolem sedmi set tisíc korun. Musel jsem se v něm projet, protože Peugeot má tendenci dělat sportovní auta trochu užší, ale vejdu se do něj krásně, takže je to takový můj nový adept na mé soukromé auto.
Jste na trhu 20 let. Změnilo se za tu dobu nějak chování nebo nároky vašich zákazníků?
Strašně. Dřív byl zvyklí o nákupu auta přemýšlet třeba půl roku. Dnes už přicházejí zákazníci neskutečně vzdělaní rovnou auto koupit. Mají spoustu informací z internetu, kolikrát vědí víc než prodejce. Dřív byl člověk zvyklý, že autosalony byly plné lidí, ale bylo málo objednávek. Teď už jde zákazník rovnou za prodejcem a hned kupuje.
Změnil se způsob, jakým Češi nakupují auta?
Lidi kupují auta hodně podle toho, k čemu ho potřebují, už v tom mají jasno. Čím dál víc kupují větší vozidla. Velký důraz kladou na bezpečnost, jsou ochotní si připlatit za airbagy. Zajímají se o crash testy. Dřív, když muž kupoval auto ženě, ptal se hlavně, jestli má airbag pro spolujezdce (smích). Nebo když auto přišel kupovat manželský pár, tak paní muži vyčetla, že auto nikdy nevybírala ona, takže teď to bude podle ní (smích)
Mimochodem jaký by měl být dobrý prodejce aut?
To se nedá naučit, to v sobě člověk musí mít. Já to poznám podle objednávek a dosaženého zisku daného prodejce. Zároveň, každý zákazník, který si auto koupí, dostane dotazník, ve kterém se ho ptáme, jak byl spokojený. Dobrý prodejce by měl zákazníka oslovit rychle, udělat s ním zkušební jízdu a nabídnout mu varianty vozů, podle zákazníkových požadavků.
Jak se vám vlastně prodávají auta v krizi?
Ceny určitě ovlivnila krize, což je slovo, které nemám rád, protože si myslím, že je sice ekonomická stagnace, ale o krizi mluvit nemůžeme. Voda teče, elektřina funguje, nikdo neumírá hlady. Když člověk cestuje po světě a vidí, jaké jsou problémy jinde, v jakých podmínkách lidé žijí… Prodejci stále chtějí prodávat počty vozů, které prodávali, před ekonomickou stagnací, což je logicky přivádí ke snižování cen. I pro zákazníka to je nepříjemné, protože když si koupil auto třeba za tři sta tisíc a za půl roku zjistil, že se nová verze prodává ještě o padesát tisíc levněji, tak ho to jednak mrzelo a také to snižovalo hodnotu vozu, když ho chtěl třeba prodat. Teď už mají prodejcitendenci vracet ceny zpět.
Takže když koupit auto, tak teď?
Na ty původní ceny už se to nikdy nedostane. Ceny se nemění nijak výrazně, jedná se vždy o zanedbatelná procenta. Kdy si koupit auto, je složitá otázka. Prodejci se předhánějí v různých akcích, a když jedna akce skončí, začíná druhá. Zákazník už to vnímá, takže na tyhle akce už nereaguje tolik, jako dřív.
Blíží se jaro, co by měl člověk udělat, než vyrazí s autem na silnici?
Kvalita aut se neskutečně zlepšila, jsou čím dál méně poruchová, takže i údržba je snazší. Největší problém mají řidiči, kteří jezdí občas a ještě ke všemu krátké trasy. Auta je třeba projíždět. Také olej je nejlepší měnit jednou za rok a na to řada řidičů zapomíná!
Hodně mě překvapilo, jak se lidé postavili k výměně zimních pneumatik, myslel jsem, že se na to vykašlou, ale divím se, v jakém počtu lidé zimní gumy kupují. S tou výměnou ale malinko zapomínají, že když obouvají zpět letní pneumatiky, je třeba zároveň udělat geometrii. Údržbu potřebuje také i klimatizace, je třeba jí po zimě vyčistit.
Profil
Martin Domanský se narodil 10. listopadu 1963 v Praze. Vystudoval Strojní průmyslovou školu. Původně dělal garážmistra. Společnost Domanský založil v roce 1995. Rád rybaří a za úlovky jezdí do Španělska na řeku Ebro. Je ženatý, má dceru a syna.
Historie vozů Peugeot
Z rodinného obilného mlýna vznikla v roce 1810 malá továrna na ocel. Nejprve se zde vyráběly mlýnky na kávu, ty rodina vyráběla do roku 1840. O deset let později začala firma používat typický znak lva. Prvním vyrobeným dopravním prostředkem byl v roce 1886 velocipéd Grand Bi a firma se začala zabývat sériovou výrobou jízdních kol s řetězovým převodem. První automobil na sebe nedal dlouho čekat, už v roce 1889 spatřili zákazníci první Peugeot, jednalo se o parní tříkolku. První čtyřkolový automobil poháněný benzinovým motorem vyrazil na silnice o rok později.