Jak se vám líbí v Praze 9?
Bydlím na Prosecké vyhlídce. Nastěhoval jsem se tam měsíc potom, co jsem přišel do Lva. Líbí se mi tam ohromně. Je to novostavba, takže příjemné bydlení. Je tam klid. Je to kousek na stadion Sparty v Holešovicích, kde hrajeme a trénujeme. Mám tam všechno, co potřebuju.
Proč jste si vlastně vybral tuhle lokalitu?
Přítelkyně bydlela v Kobylisích. Líbí se mi tam, moji rodiče tam mají dům. Hledali jsme něco, aby to bylo blízko na Spartu. Je tam klid, výhled na Prahu. Je to tam pěkné.
Vloni se vaše kariéra významně posunula. Dostal jste se do nominace na mistrovství světa, kde jste mimo jiné nastoupil proti ruským hvězdám Malkinovi s Dacjukem, na podzim jste pak přestoupil do týmu HC Lev a zahrál si třeba proti Alexandru Ovečkinovi. Napadlo by vás před rokem touhle dobou, že se dostanete tak daleko?
Abych řekl pravdu, tak určitě ne. Hrál jsem ve Slavii, soustředil jsem se na to, abych tam předváděl co nejlepší výkony. Pak mě pan Hadamczik, trenér reprezentace, pozval na první sraz, což bylo velké překvapení. Pak jsem jel na další dva turnaje. Asi jsem tam odváděl dobré výkony, že si mě pak pozvali na mistrovství světa.
Původně jste ale byl náhradníkem…
Bylo to takové krkolomné. Nejdřív jsem neměl jet, pak nakonec jo. Ale abych řekl pravdu, vůbec jsem si nedokázal představit, že by moje kariéra mohla vzít takovýhle rychlý spád.
Jak jste prožíval začátek loňského šampionátu?
Pan Hadamczik čekal, že by přijely nějaké posily z NHL. Nechával si místo v sestavě. Nezbylo mi nic než čekat na šanci. Chodil jsem se dívat na zápasy a snažil jsem se kluky podporovat. Shodou okolností jsem se do sestavy dostal a jsem za to samozřejmě hrozně rád.
Bylo složité naskočit doprostřed turnaje a hned ve druhém zápase hrát proti hvězdným Rusům?
Šel jsem do rozjetého turnaje, když jsem tam předtím jenom trénoval. Zápas je ale něco jiného. Snažil jsem se na to nemyslet a podat co nejlepší výkon. Na Malkina s Dacjukem jsem se speciálně nepřipravoval. Snažil jsem se soustředit na sebe a myslím, že mi to dost pomohlo.
Jak jste si užil euforii z bronzové medaile?
Užíval jsem si to naplno, byl to nádherný pocit, paráda!
Do národního mužstva jste se dostal ze Slavie, kde vás vedl trenér Vladimír Růžička, co vám pro kariéru dal?
Jsem mu vděčný, že si mě vytáhl do A týmu. Dal mi toho hodně. Jsem mu vděčný za důvěru, kterou ve mně vložil. Mně jako mladého kluka si vybral do play off, kde jsem hodně hrál. To byl ten rozhodující moment. Je vidět, že mladým klukům šance dává. Což je dobře. A i když udělá člověk chybu, hned ho neposadí, to je pro nás mladé hráče skvělé. Mladý kluk potřebuje hrát.
Momentálně jste obránce, ale prý jste začínal v útoku, je to tak?
Je to pravda. Do deváté třídy jsem hrál útok. Až v dorostu jsem přešel do obrany. První rok jsem se v dorostu Slavie v útoku neuchytil a tak mě poslali do PZ Kladno. Než jsem tam odjel, tak jsme se doma dohodli, že bych se asi víc prosadil v obraně. Tak jsem tam přišel a řekl, že jsem obránce. Bylo to takové zajímavé…, ale vyšlo to. Rozhodně jsem rád, že jsem se takhle rozhodl, vyplatilo se mi to.
Na pozici obránce jste se hned chytil?
Myslím, že to zase nebylo tak těžké. Aspoň jsem věděl, co útočníci dělají. Myslím, že mi zkušenosti z útoku trošku pomohly. Snažím se to nějak využívat.
Loni v říjnu jste ze Slavie přestoupil do týmu HC Lev Praha, který hraje Kontinentální hokejovou ligu, nejkvalitnější soutěž Evropy. Jak se to seběhlo?
Nabídka přišla už dřív. Pořád se to nějak dohadovalo, ale po devíti zápasech extraligy se kluby dohodly mezi sebou. Kývnul jsem na to a jsem rád, že jsem to udělal a můžu hrát KHL.“
Předpokládám, že jste neváhal…
(smích) Asi ne. Takováhle nabídka se nedá moc odmítat.
Přesto, že jste šel ze Slavie do klubu, který je v rámci holdingu spojený s konkurenčním pražským rivalem Spartou?
Abych řekl pravdu, tak trošku mě to zaráželo, že se nakonec tyhle dva kluby domluvily mezi sebou, že si můžou posílat hráče. Nedokázal bych si moc představit, že bych šel hrát za Spartu, třeba hned derbíčko. To by asi bylo hodně zajímavé…
Po nástupu do KHL vás čekal pěkně ostrý start. Lev hrál doma dva náročné zápasy s favorizovanými týmy Petrohradu a Dynama Moskva, hrálo se v O2 aréně a nastoupil proti vám i slavný Alexandr Ovečkin, jeden z nejlepších současných útočníků světa…
Byl to ostrý start… První zápas byl proti Petrohradu a při prvním střídání jsme dostali gól. Tyhle dva zápasy ze začátku nebyly moc vydařené. Ale myslím, že jsem se postupně do sestavy zabudoval a začal podávat lepší výkony.
Jak složité bylo přejít uprostřed sezony do kvalitnější ligy, zvyknout si na jiný styl hokeje, rychlejší tempo?
Těžké to je. Je to o level výš. Musel jsem si rychle zvyknout. Času na to moc nebylo, ale snad se mi to povedlo.
Ve Slavii jste nastupoval na dresu s číslem 33, ale ve Lvu máte jednadevadesátku. Na jakém základě si čísla vybíráte?
Když mi volali z vedení Lva a ptali se na číslo, řekl jsem 33. Jenomže jsem si musel vzít náhradní pro případ, že by přišel Zdeno Chára. Tak jsem si vzal devadesátjedničku, jelikož je to můj rok narození. Třicet trojka mi byla přidělená, když jsem přišel do Slavie, zalíbila se mi a už jsem si ji nechal. Uvidíme, co bude příští sezonu.
Po několika zápasech jste se dostal do obranné dvojice se Zdenem Chárou, legendárním slovenským hokejistou, nejvyšším hráčem NHL v historii, který před dvěma lety jako kapitán přivedl Boston Bruins ke Stanley Cupu. Jak jste si tuhle zkušenost užíval?
Byla to obrovská zkušenost. Furt jsem se něco učil. Zdeno se mi snažil hodně radit. Bylo docela snadné si porozumět, takže jsem si z toho něco vzal. Já mu za to samozřejmě děkuju. Zdeno je výborný hráč a hlavně výborný kluk.
Jak vypadala komunikace na ledě mezi vámi? Měli jste domluvené herní varianty, nebo jste hráli spíš intuitivně?
Něco jsme měli samozřejmě domluvené. Taktické pokyny, co se týče přebírání hráčů. Ale většinou to stejně vychází ze hry. Na to se moc připravit nedá. Ale nějaké ulehčení hry tam bylo, vycházelo to.
Jak na vás Zdeno Chára, velká osobnost současného světového hokeje, zapůsobil lidsky?
Zapůsobil na mě dobře. Je to ohromně skromný člověk, vůdčí typ. Můžu o něm říkat jenom samá pozitiva.
V tu dobu se vám velmi dařilo. Znovu se dostala do reprezentace na finský turnaj Karjala, který do té doby národní mužstvo nikdy v historii nevyhrálo. A vy jste tehdy byl součástí sestavy, jež překvapivě zvítězila…
Bylo to hezké. Myslím, že se tam sešla dobrá parta kluků. Některé hodně těžké zápasy jsme ubojovali. Soupeři měli na konci zápasu obrovský tlak, ale ubránili jsme to a díky tomu jsme ten turnaj vyhráli.
V další nominaci reprezentačního trenéra Aloise Hadamczika na turnaj Channel One Cup v Moskvě jste ale chyběl. Bylo to pro vás zklamání?
Tam byla hrozně silná sestava, díky tomu, že byla výluka v NHL. Já jsem to přijal normálně. Bylo by překvapení, kdybych se do sestavy dostal. Samozřejmě by ale bylo hezké se zase dostat do nominace na mistrovství světa.
V KHL vás kromě jiného typu hokeje čekalo také o hodně víc cestování. Pravidelnou součástí působení HC Lev v lize jsou týdenní výlety po venkovních zápasech po celém území bývalého Sovětského svazu, takzvané tripy. Jak je zvládáte?
Ze začátku to bylo hodně únavné. Časové posuny, pořád nějaké přelítávání… Ale už je to v pohodě. Ten týden se dá vydržet. A létání mi nevadí.
Jak můžete v takových náročných dnech čelit narůstající únavě? Našel jste si nějaký svůj režim, který vám pomáhá?
Abych řekl pravdu, tak jsem nic neměnil. Nezačal jsem dělat nic nového. Všechno je v normálu, tak jako v extralize.
Když jste šel do „ruské“ ligy, uměl jste rusky?
Já jsem neuměl ani slovo. Možná tak děkuji, dobrý den. To bylo všechno. Pár slovíček mi už asi přibylo, ale že bych se nějak domluvil… To moc ne. Rozhovor bych asi neudělal. Jsem rád, že ho udělám v češtině. (smích)
Jaké máte plány do budoucna? Chtěl byste déle zůstat v KHL, nebo uvažujete i o kariéře v zámořské NHL?
Bylo by to samozřejmě krásné, kdyby člověk měl možnost si NHL zahrát. Vím, že je těžké se tam dostat. A těžké je se propracovat i sem do KHL. Já se budu soustředit na KHL, podávat tady co nejlepší výkony a uvidíme, co bude dál.
Mnozí hráči mají paradoxně v KHL lepší podmínky, než jim jsou schopné nabídnout americké nebo kanadské kluby. Byl byste ochoten zkusit NHL i v takovém případě?
Já myslím, že jo. Přece jenom jsem mladý kluk. Myslím, že bych to asi určitě zkusil.
Profil
Narozen: 25. června 1991
Výška: 187 cm
Váha: 87 kg
Klub: HC Lev Praha
Předchozí kluby: Slavia, PZ Kladno, Havlíčkův Brod
Reprezentace: Bronzová medaile z MS 2012, celkem 17 zápasů, 1 gól