Daniela Drtinová prozkoumává prosecká dětská hřiště

Narodila jste se v Olomouci. Jaké máte vzpomínky na dětství?

Moje maminka mě měla v 18 letech a já ji dlouho oslovovala křestním jménem Libuno. Vždy byla spíš kamarádka než matka a byla s ní legrace. Bydleli jsme v domě, jehož okna byla v úrovni hlav lidí jdoucích po chodníku. Já i brácha jsme se občas bavili tím, že jsme chodcům před oči vystřelovali umělohmotného papouška na gumě a oni se samozřejmě vždycky hodně vylekali. A naše máma to dotáhla ještě dál. Házela z okna meruňky lidem na deštníky, a když si přišli stěžovat, s vážnou tváří jim odpověděla, že je to opravdu neslušné a dětem že domluví. Pak zavřela dveře a mohla se potrhat smíchy...

To opravdu nebyla tuctová výchova...

Nebyla, ale to neznamená, že bych neměla k rodičům úctu, na mém vztahu k nim to nic nezměnilo ani nepoškodilo, naopak.

V metropoli jste od příchodu sem studovala vysokou školu. Kdy jste se vlastně přistěhovala do Prahy?

Před 11 lety. Od té doby tvrdím, že Olomouc je mým rodným městem, ale nyní je hlavní město mým domovem. Zapustila jsem tu kořeny. Bydlím v Nuslích v pronajatém půdním 3+1 a opravdu nerada bych se stěhovala pryč. Zde má pro mě kouzlo především díky velkému počtu parků, které už jsem s dcerou Natálkou všechny prochodila. Je tu klid a zeleň, někdy mívám pocit, že jsem zpátky v Olomouci. Navíc jsem se nechala ve spořilovském kostele před čtyřmi lety pokřtít. Co se mi tu naopak velice nelíbí, je parkování a psí exkrementy. Snad bych uvítala i parkovací zóny, protože například včera o půlnoci jsem po příjezdu domů objížděla čtvrt hodiny náš blok a nemohla zaparkovat. Někdy raději jedu domů taxíkem, protože vím, že to zase bude horor. A psí hovínka? Užili jsme si jich hodně v pražské zimě při sáňkování - téměř pokaždé jsme se vraceli se psím pozdravem rozmáznutým na dceřině kombinéze... V Praze 4 na Kavčích horách i pracuji, takže to máme všude blízko.

Jaký vztah máte k Praze 9?

Hodně času trávím s kamarádkou Šárkou na Proseku. Ostatně moje dcera se kamarádí s jejich synem Danielem. Takže na Proseku máme obchozená téměř všechna dětská hřiště, místní second hand :-) a samozřejmě nedaleké centrum Letňany, kam chodíme na kafe a na zmrzlinu. Líbí se mi v Praze 9 i prosecká bobová dráha, se kterou mám své zkušenosti. Občas jsem navštívila s dcerou a kamarádkou a jejími dětmi i letňanskou golfovou louku. Děti dostaly dětskou hůl a kyblík míčků, a zatímco odpalovaly, my s kamarádkou odpočívaly u kafe.

Hřiště ale i zábavní centrum. Jaký máte názor na trávení času s dětmi právě v těchto centrech na okrajích měst obecně?

Snažíme se hlavně trávit čas venku na hřištích, ale v rozumné míře se ani zábavním centrům nevyhýbáme - už především kvůli nákupům. I proto jezdíme často na Černý Most, po okruhu je to jedno z nejbližších obchodních domů a mám tam jeden obchod s oblíbenou značkou (Kaky Jeans), jinde než tam podle mě není. Taky jsme v centru na Černém mostě jednou omylem zavítaly do centra dětských automatů. Tam děti vyhrávaly žetony a za ně měnily hračky, což samozřejmě dceru velmi upoutalo. Naopak mě vyděsilo, tak už jsem tam s ní nikdy nešla. Doneslo se mi, že už to centrum naštěstí zrušili. Dobrý začátek, jak děti naučit gamblerství.

Mladá žena s dcerou na dětském hřišti nebo v nákupním centru - to je vhodný objekt pro pozvání na kávu nebo večeří. Jsou ale muži kolem vás připraveni na to, že vás zajímá váš vnitřní vesmír víc než pozvání na dobrou večeři?

Právě že na to většinou připraveni nejsou. Moje vnitřní cesta vede citovou a emoční zdrženlivostí. Ale v době mládí jsem si prošla poměrně bouřlivými citovými proměnami a emočními zvraty. Z pohledu mužů mám asi jeden negativní rys, ve vztahu hledám dokonalost, tu, která je hluboko pod povrchem. Tam se soustředí můj zájem i pozornost. Zajímá mě obsah vztahových věcí, ne prožívání na povrchu. A to každý nerozdýchá.

Jaký je vlastně váš ideál rodinného života?

Rodinnému životu jsem nedorostla, bohužel. Ta klasická představa rodiny a hmotných statků je na mě moc těžká. Já mám hrůzu i z hypotéky, nejsem schopná do takového závazku dlouhodobě investovat svou energii. Většina přátel mi v tomto směru moc nerozumí, nějak nejsem schopná přijmout to, co je pro hodně lidí ideál. Řídím se heslem - čím méně toho potřebuji, tím jsem svobodnější. Pak se může člověk soustředit na to, co je podstatné: na vnitřní zdroj, z něhož přichází opravdová dokonalost, naplnění, klid a síla.

Hm, to znamená, že movití muži mají ve vašem případě smůlu, žádné rande by se nekonalo. Komu byste naopak kývla?

S trochou nadsázky by měl šanci bosý karmelitán (pozn. red. - člen žebravého mnišského řádu). Ale ten by se mnou samozřejmě na rande nešel.

Když býváte s dcerou třeba v parku nebo na dětském hřišti - poznávají vás lidé?

I když je televizní obrazovka mocné médium, mám jednu výhodu - pokud nejsem nalíčená, lidé mě obvykle nepoznávají. Nedávno jsem v metru seděla proti páru starších lidí a žena drcla do manžela a prohlásila - Hele, ta je podobná Drtinové! Většinou mě ale demaskuje můj hlas.

Proč jste se vlastně nevěnovala mezinárodnímu právu, oboru, který jste vystudovala?

Původně jsem chtěla, měla jsem vizi stát se velvyslancem. V prvním semestru jsem nastoupila na stáž na ministerstvo zahraničních věcí a zaměstnanci se mi svěřovali. Že už čekají pět let na svou misi, která je stále v nedohlednu. Nebo že konečně misi dostanou, ale do země, která jim nesedne. Proto jsem to vzdala a raději se začala věnovat novinařině. Sice jsem si v roce 1997 dodělala doktorát, takže vlastně bych si mohla psát na vizitky JUDr. Daniela Drtinová, PhD., ale tituly nepoužívám. Přišlo by mi to v mém případě legrační.

A soudcování nebo advokacie vás také nelákaly?

Se soudcováním jsem začala mít problém už během školy. Zjistila jsem, že se necítím mít mandát někoho soudit, že mohu být ráda, že ukočíruji sama sebe. A advokacie pro mě byla příliš tvrdým oborem.

Hlavní město kandiduje na pořádání letních olympijských her a Praha 9 bude zřejmě jedno z míst, kde je ve hře téma olympijský stadion. Kdyby bylo referendum, souhlasila byste s pořádáním této akce?

Mám na to dvojí pohled - z osobního pohledu nemám ráda hromadné akce a masy lidí. Kde je víc lidí než dva, je to pro mě špatně. Pokud se na to podívám z pohledu Prahy, myslím, že pořádání olympiády jí může více přinést než vzít. Prospěje to obchodu, nové infrastruktuře, víc se dostaneme do povědomí ve světě. Takže v referendu bych dala hlas pro. Ale jestli Praha vyhraje, tak u toho v létě roku 2016 rozhodně nebudu. Po dobu trvání her prchneme s dcerou někam hodně daleko, kde bude klid...

Praha 9 se připravuje na senátní volby - jaký k nim máte pocit a podle čeho byste vybírala toho, který by si zasloužit váš hlasovací lístek?

Komunální volby do místních radnic jsou samozřejmě z pohledu každodenního života v místě, kde žijeme, důležitější než ty letošní senátní. Senátory bych ale rozhodně nezatracovala. Ani oni občas nezapomínají, ze kterého obvodu se do senátu dostali. Sama bych se rozhodovala podle osobnosti!

• Daniela Drtinová
  - narozena v červenci 1970 v Olomouci
  - vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ale právu se nikdy nevěnovala
  - žije s dcerou Natálkou (6 let)
  - od roku 1993 působí v České televizi, od roku 1997 moderovala Jednadvacítku, aktuálně moderuje diskusní Události komentáře každý všední den na ČT2 ve 22:30

Martin Dudek a Jan Bělohubý
Foto: Jan Bělohubý