Narodila jste se v Praze, bydlela jste v jejím centru, nyní ale žijete v Kolodějích. Nestýská se vám po rušném městě?
Já jsem na vesnici na kraji Prahy vyrostla, takže jsem duší venkovanka. Po několika letech pohodlného bydlení nedaleko metra, jsem se vrátila zpět a doufám, že už to nebudu měnit. Stačí mi, že v centru pracuji, ale trvale žít bych tam nechtěla.
Jaký je váš vztah k Praze 9?
Jaký může být vztah k místu, kde člověk prožije svůj život a nemá vůbec důvod to měnit? Jedině dobrý, až skvělý. Na DAMU jsem měla spolužáka Mirka Babuského z Počernic a našemu území jsme říkali Spojené království. Jezdili jsme tam vlakem z Masaryčky. I na prázdniny k babičce jsem jezdila na Prahu 9, do malého domečku na Proseku. Navíc devítka je magické číslo.
Jaká místa v Praze 9 máte ráda a co se vám naopak nelíbí?
Nejraději mám své rodné Koloděje. Jsme úplně na konci Prahy, takže k přírodě a klidu je to krůček. Co se mi nelíbí je bezhlavá, nekoncepční výstavba bez zázemí a vyžití pro takové množství nových lidí. A také s tím spojená katastrofální doprava vedená většinou centrem vesnic. A kvůli stavu státních financí se okruhu asi hned tak nedočkáme.
Původně jste se prý místo hraní chtěla věnovat studiu angličtiny, čím herectví zvítězilo?
Byla to náhoda. Zkoušky na DAMU se dělaly dřív a oni mě vzali. Bylo to lákavé, chtěla jsem to zkusit a na další zkoušky jsem se vykašlala.
Na DAMU jste se dostala na první pokus, kdyby to nevyšlo, zkoušela byste to znovu?
Myslím, že ne. Nikdy jsem divadlo nedělala ani o něm nesnila. Smířila bych se s tím, že na to nejsem. Bohužel člověk nemá šanci zjistit, jak by se vše vyvíjelo, kdyby se mi to nepodařilo.
Poprvé jste se před kamerou objevila ve filmu Kluci z bronzu, jaké bylo první natáčení?
Bylo to poprvé, takže napínavé. Byla jsem ještě na škole a všichni jsme to chtěli zkusit. Taky nová setkání, hrála v tom spousta kluků z konzervatoře a mého tátu hrál Láďa Mrkvička. Už mi zůstal v duši, mám ho moc ráda. Ale ten film byl blbý.
Do širokého povědomí veřejnosti jste se dostala působením v soutěži StarDance, kterou jste nakonec vyhrála. Jak moc jste svou účast zvažovala?
Velice a těžce. Jsem nesmělá a tohle byl moc velký posun i co se týká medializace. Ale odvaha se mi vyplatila, byl to skvělý zážitek.
Během vysílání soutěže jsem si všimla, že vás snad pokaždé v hledišti podporovaly děti. Neměla jste před nimi trému?
Trému ani ne, spíš jsem se bála, abych je neztrapnila. Bez jejich souhlasu bych do toho nešla.
Obě vaše děti jdou ve vašich šlépějích. S oběma jste se dokonce potkala v seriálu České televize Horákovi. Jaké to bylo?
Dobrý, máme natočenou společnou práci, tudíž zachycenou vzpomínku. Ale potkali jsme se tam málo. S Kubou jsme vlastně neměli ani dialog.
Jakub má poměrně široký záběr. Hraje v seriálech, ve filmech, v divadle, moderuje, studuje Katedru alternativního a loutkového divadla na DAMU, vystupuje se svou kapelou Nightwork. Má vůbec ještě čas na vás?
Těžko dáváme své časy dohromady, ale jezdí domů. Má Koloděje (místo, kde Dana Batulková žije pozn. red) rád. Vždycky bylo lepší léto, ale teď, co jsou slavná kapela, mají v létě festivalové šňůry.
Vraťme se k vaší práci. Jste členkou souboru Městských divadel pražských, kde v současné době hrajete Annie ve hře Holky z kalendáře. Řeknete čtenářům něco o své postavě?
Je to strašně obyčejná ženská, která má velmi krásný vztah se svým mužem. Celý ten skutečný příběh se odstartuje po jeho smrti. Annie a celý spolek žen, kam dochází se rozhodnou koupit sedačku pro nemocnici, kde její muž zemřel. A aby získaly peníze, nafotí kalendář s akty. V té době a u nich na malém městě nevídaná bomba.
Kromě Holek z kalendáře, hrajete hlavní roli ve hře Vše o mé matce, v jakých dalších hrách ještě účinkujete?
Mám velmi ráda představení Prolomit vlny, Zlaté úhoře, Hru vášní nebo Vzpomínky na vodě. To všechno hraju v Rokoku. A v Černé labuti Mrchy – taky představení se samými ženami o ženách.
V současné době vás mohou čtenáři opět vidět v sitcomu Comeback, jak na tuhle práci vzpomínáte?
Strašně ráda a se smutkem, protože už skončila. Teď se i dokonce občas dívám, protože jsem skoro nic z toho hotového neviděla. A úplně se divím, směju se a bavím se a ani mi nevadí, že v tom hraju. Jinak totiž pohledem na sebe příšerně trpím.
Otázky čtenářů
Jakou roli hrál ve vašem životě tanec, než jste kývla na účinkování ve StarDance?
Nulovou. Neabsolvovala jsem ani taneční, necítila jsem se tam dobře. Obdivovala jsem ale balet a moderní tanec. Možná to zkusím v příštím životě.
Co vás čeká v nejbližší době?
Divadlo, divadlo a zase divadlo.
Profil
Dana Batulková se narodila 16. března 1958 v Praze. Před studiem angličtiny dala přednost divadlu. Na DAMU se dostala na první pokus a po absolutoriu v roce 1981 odešla hrát do Kladna a do Mladé Boleslavi. Po dvou letech přešla na „volnou nohu“. Do stálého angažmá se vrátila až v roce 1997. V současné době je členkou souboru Městských divadel pražských. Z manželství s hercem Davidem Prachařem má syna Jakuba a dceru Marianu.
