Zpěvák Daniel Landa: “Stačí mi zdraví, mír a tekoucí voda”

V Praze jste se narodil začátkem listopadu roku 1968. Jaké vzpomínky jste si uchoval z vašeho dětství, které probíhalo ve společensky neklidných letech?

Dětství v Praze bylo celkem poklidné, když mi bylo asi sedm let, odstěhovali jsme se do první vsi za Prahou jménem Bořanovice. Vzpomínám si dobře, jak oba mí rodiče celkem dlouho a těžce nesli hořkost srpna 1968 a ruské okupace.

Která část města pro vás byla dětským „hřištěm“? A kam jste chodil do školy?

Byl to park na Karlově náměstí. Do první třídy jsem chodil na základku ve Štěpánské ulici, po přestěhování do Bořanovic jsem druhou třídu strávil v Ďáblicích a pak od třetí do osmé to byla jazyková základka v Lupáčově ulici na Žižkově. Po ní jsem vystudoval šestiletou státní konzervatoř v Praze Na Rejdišti.

Kde jste měl první rande? A přišla?

V Bořanovicích u rybníka. Přišla.

V jaké části metropole nyní bydlíte a co se vám v ní (ne)líbí?

Bydlím na Vyšehradě a naprosto ho miluji. Škoda, že už zmizely malé krámky a nahradila je odporná nákupní centra.

Co vás na současné Praze nejvíce štve?

Parkování a doprava.

Před pár týdny Prahu, především u letiště, ochromil protest taxikářů proti konkurenční službě Uber. Jaký je váš názor na tento spor?

Máme teď strašně moc práce, takže toto vnímám celkem okrajově. Ale obecně jsem pro rovné podmínky.

“Bydlím na Vyšehradě a naprosto ho miluji”

Už od mládí jste znám svými razantními postoji k celospolečenským jevům. S odstupem času – máte pocit, že jste se v něčem zmýlil?

Člověk se vyvíjí, byl jsem zamlada celkem radikální, to se pak ale mění s hlubším poznáváním světa a hlavně se třemi dětmi.

Burcoval jste národ také k většímu vlastenectví. Když se tak ale dívám kolem sebe, přijde mi, že spíše vidím rozklad než jednotu národa. Máte stejný dojem?

V současné době celkem ano, ale v Německu je to teď daleko horší, řekl bych.

Uprchlíci jsou jen malou částí veliké levárny, kterou na nás někdo přichystal. Jejím cílem je ‚rozje*at‘ stabilitu Evropské unie a naší země. Toto je prý váš výrok na jednom z koncertů. Jelikož se o arabských a afrických migrantech diskutuje dnes a denně, zajímá mě – kdo a proč podle vás tenhle populační exodus přichystal?

Z části se jedná o obchod s lidmi, zčásti o dávno plánované zalidňování Evropy, ale neptejte se mě, kdo konkrétně za tím stojí, to jsou jen mé domněnky. Svůj díl zodpovědnosti nesou i některé nevládní organizace.

Jakým směrem se podle vás bude Evropa ubírat následující roky?

Uvidíme. Byl bych rád, aby se nějaké velké etnické a náboženské proměny dotkly České republiky co nejméně.

V roce 2012 jste si změnil jméno na kouzelník Žito 44 a stanovil si sedm cílů, kterých chce dosáhnout: plavat freedive s tygřími žraloky; v mistrovství světa v rallye se umístit do 4. místa;  podplavat egyptskou Blue Hole; dokončit zápas v thaiboxu proti profesionálnímu boxerovi; dostat Sigmu Olomouc do finále Ligy mistrů; uspořádat koncert pro 100 tisíc lidí a položit základní kámen chrámu Zlatého draka. Proč jste si vybral právě fotbalovou Olomouc a jakým způsobem byste ji do prestižního finále pomohl?

Nechte se překvapit, je to téma pro hraný dokument do kin, který připravujeme několik let.

“Radost si dělám průběžným uvědomováním si přítomnosti”

Jste alespoň vášnivý fotbalový fanoušek? Držíte palce zmíněné Olomouci, nebo jinému týmu?

Ani ne, spíš mi šlo o vyvolání vlny příkladného lokálního patriotismu, o schopnost pozdvihnutí hlav k velkému, téměř nereálnému snu. Fotbal měl být jen prostředek.

Před zhruba třemi lety jste měl poslední turné, pak jste se poněkud stáhl do ústraní. Kde by vás naši čtenáři mohli aktuálně vidět vystupovat? Nebo nyní nabíráte síly na turné 2018 k vašim 50. narozeninám?

Budeme určitě pořádat autorské čtení s kytarou mé druhé knížky Obvšeník, která vyjde letos na podzim. Je to hodně volné pokračování mojí knižní prvotiny Všeník. To je takový deník z Bali, do kterého jsem nacpal všechno.

Sbíráte také nové nápady na další CD? Nebo námět na film?

Pracujeme na filmu, muzikálu a občas si složím pro radost i novou píseň, CD moc neřeším. Buď bude, nebo nebude. Film i muzikál jsou ale díla po všech stránkách velmi náročná a tak to prostě trvá a chvíli ještě trvat bude. Věnuju se teď hodně mentálnímu tréninku v naší Gibu-akademii.

Máte tři dcery. Vydala se některá ve vašich hudebních stopách?

Zatím žádná.

Co vám dělá radost ve vašem volném čase?

Volný čas? To je poměrně nedostatkové zboží. Radost si dělám průběžným uvědomováním si přítomnosti. Moc k tomu nepotřebuju. Všichni blízcí jsou zdraví, teče voda a není zatím válka. To je jasný důvod k stabilní radosti.

Máte nějaký recept proti podzimní depresi?

Soustředím se na pozitivní věci kolem sebe a uvnitř sebe.

Jaký dárek by vás nejvíce potěšil k nadcházejícím narozeninám?

Zdraví stačí.

Daniel Landa 

• narozen 4. listopadu 1968 v Praze
• zpěvák, skladatel, amatérský bojovník muay thai, příležitostný herec a automobilový závodník
• v roce 1988 založil společně s hercem Davidem Matáskem kapelu Orlík, název převzali od stejnojmenné vinárny
• autor několika vlastních hudebních alb, scénické hudby k filmům a divadelním hrám a muzikálů (např. Krysař, Tajemství)
• v autokrosu získal 6. místo v Evropě
• ženatý, tři dcery