Vystavující autoři: Kateřina Dvořáková, Marek Dusil, Jiří Felcman, Jakub Hrab, Ksenia Korovina, Eliška Koryntová, Adam Lukas, Veronika Nastoupilová, Hanka Novotná, Nikolas Tušl, Jan Vosýnek
Volná tvorba těchto autorů je rozmanitá a tak se při srovnávání jejich prací vedle sebe objevují odlišné projevy: fotografické koláže ovlivněné street-artem, dokumentární fotografie skateboardského života, pohled do zákulisí „queer“ komunit, krajinářské scenerie navazující na českou meziválečnou fotografickou tvrobu, fotografie chápané jako geometrické kompozice s jasně daným řádem, poetické fotografické „obrazy“ evokující malířskou tvorbu, „banální“ fotografie zachycující nepovšimnuté události a drobnosti, meditativní usebrané obrazy okolního světa, fotografie naznačující pozorování vlastního těla, stylizované a pečlivě aranžované fotografie, ale také „šmírácká“ tvorba na způsob Miroslava Tichého…
S touto rozmanitostí projevů souvisí rozmanitost používaných technik. Digitální fotografie umožňující následnou manipulaci obrazu v počítači je současným trendem a někteří z vystavujících autorů ji využívají. Nejčastější je však u těchto autorů způsob práce kombinující výhody analogové a digitální fotografie – tedy použití techniky, při níž je obraz, vytvořený na filmu fotochemickou cestou, převeden pomocí skenování do digitálních dat. Objevují se zde však i fotografie vytvářené kompletně klasickou cestou – snímky exponované ve velkormátových přístrojích a přenášené na papír ve fotokomoře.
Co tyto autory spojuje, je víra v existenci vizuálního jazyka, který je pro fotografii vlastní a který je schopen tlumočit životní pocity a náhledy na tento svět. Vystavující autoři odmítají povrchní rozdělování umění na „konceptuální“, které má být zaměřeno především na formulaci autorových myšlenek, a na „vizuální“, které je chápáno v protikladu ke konceptu jako čistě formální, soustředující se především na svou vlastní podobu. Výsledkem takového „škatulkování“ jsou umělecká díla, která buď jsou pouhými dekoracemi na zeď, nebo zcela rezignovala na svou výtvarnou podobu a k jejich pochopení se člověk musí prokousat stohy papíru, aby došel k závěru, že nic z toho co čte v autorových slovech, nečte v podobě samotného díla. Autoři vystavující na této výstavě se domnívají, že formu a obsah ve fotografii nelze rozdělit. Věří ve vizuální jazyk, který je s formulací myšlenek neodvratně spjat.
Pojem „změna“ se stal inspirací pro tuto výstavu především proto, že je to termín, jehož definice je značně široká. Proces „změny“ se týká každé skutečnosti v nám známém světě. Žijeme v čase: změna, jako projev plynutí času, je bytostně spjata s naším životem. Interpetace pojmu „změna“ tak nabízí dostatečně široký prostor pro různorodou tvorbu autorů, kteří se zde rozhodli společně představit svá díla.